Má ostudná minulost mně konečně otevřela oči

Jakožto každý průměrný chlapec i já jsem měl ve svých 10 letech věrnou kamarádku. Hráli jsme si spolu – chápejte - hráli normální hry, jako třeba fotbal, stavěli káry, bungry. S kladivem se umělá ohánět opravdu skvěle. Dokonce jsem si  sní,  dal i první cigaretu, kterou upustil nás nebožtík soused (v době kdy ještě žil). Bohužel jsme byli přistiženi moji mámou a zde nabírá příběh na významu. Tak že ze strachu před spravedlivým trestem jsme utekli na půdu. Tam se to stalo. Moje kamarádka, můžeme ji říkat třeba Eva, se ke mně naklonila a pronesla, že bychom mohli vyzkoušet první pusu s opačným pohlavím. Jelikož nikdo jiný nebyl po ruce, tak se naše rty spojili jako slepované cukroví...
no nebudu vás déle napínat. Naše přátelství vydrželo ještě asi dva roky, než odešla na střední a už jsem o ní neslyšel. Byla o pár let starší. (Prosím pochopte, že jsme žili na vesnici, kde tolik možností není hrát si třeba na doktory).
A co bylo pro mě tak neuvěřitelného a zdrcujícího?
Moji první pusu jsem si dal s dívkou, která dává přednost opačnému pohlaví. Až teď mě s odstupem času do sebe zapadají jednotlivé dílky - její mužné chování, rychlost provedení pusy, jak si sama opravuje auto, žádné vzrušení při společném tanci... zažil jste snad už někdo z vás větší zklamání?

Když tak vzpomínám nad svou minulostí, tak mě teď s odstupem času přijde srandovní, jak jsem se oblékal. Pro ty mladší generace. Za mě značky Adidas, puma apd. Byli hrubé nedostupné. O šatník se mě do mích 20 let starala máma. Pravidelně jednou za měsíc jsme navštívili tržnici, kde mě občas něco koupila. Už od mala jsem byl docela velký chlap, přesto jsem se styděl, když mě paní východního původu, podávala tričko, se slovy xxxl bude dobry a úsměv. Tričko na mě vlálo, ale mámu přesvědčila prodavačka ke koupi slovy: moc dobrý moc dobrý. Dam slevu. Koupila ještě něco pro sebe a zaplatila 380. To byli časy. I teď,  10 let poté co se snažím sám šatit v jiných obchodech, mě paní prodavačka pozná a s úsměvem zdraví. To byli časy. Boty, které měli stejné číslo ale jinou velikost, mřížkované podrážky, které se prošlápli, rifle, které se už po třetím přání scvrkli a černé se změnili na flekatou šedou. Bundy, které sice byli dobře přes záda, ale krátké rukávy.... Ještě teď si mě moje aktuální partnerka dobírá slovy, že můj šatník měl styl čtyřicetiletého chasníka od krav. Bohužel když se podíváme na své fotky z mládí, tak musím jen mlčky souhlasit.

Abych se nebavil jen o minulosti, tak víte, co mě na současné době štve?

Že male děti ve městech  si musí hrát na málem oploceném placku, aby se měli psi kde venčit.
Že na oběd nemám vepřové, aby se nediskriminoval cizí náboženství.
Že když zveřejním fotografií zloděje a braním sebe či svůj majetek, tak nejsem v právu.
Že je kolem stále více svobodných matek, které žijí spokojené z alimentů.
Nemohu své dítě fyzicky potrestat plácnutím přes zadek, aniž by mě neodsoudili všichni lidé kolem.
Že nemohu najít brigádníka na jednoduchou práci s taxou 120 Kč na hodinu.
Ulevil jsem si. Děkuji všem, co to dočetli až sem.