Příběh vypráví zničený, unavený otec, který přišel o veškeré ideály, ale stále je zatvrzelým romantikem. Pro někoho je dovolená možná dovolená, ale pro mě byla tak trochu jiná.
Jen na úvod chci říct, že nesnáším jízdu autem po velkém městě. V životě by mě nenapadlo, že mě dnešní dobrodružství zavede do centra Bratislavy. Ale to abych už začal s popisem, co se mi stalo...
Dnes si můj syn zlomil dva přední zuby. Byli jsme se podívat na zřícenině Děvín. Moc rád vyprávím o hradech, tak jsem mu vysvětloval, že to celé stojí na skále. Čehož si mohl na mnoha místech všimnout. Ale stejně to nebylo platné. Jak jsme se z nejvyššího bodu zříceniny vraceli zpátky, tak zakopl o jeden výčnělek skály tak nešťastně, že si při pádu zlomil oba přední zuby. Všude krev a pláč…
Aby nebylo komplikací dost, tak moje partnerka s ním utíkala k autu a já se mezitím zkoušel dovolat naši místní zubařce. Marně. Ale aspoň jsme měli větší adrenalin, při vzájemném sebehledání se. Telefon měla u mě v batohu. Což jsem zjistil po deseti minutách. Tak jsem si dal výstup ještě jednou, abych je našel. Poté jsme se vydali na dětskou pohotovost, abychom se tam dozvěděli, že tady zubaře nemají, ať jedeme na zubní pohotovost.
Sestřička nám dala s úsměvem číslo, kde jsem se domluvil, že dojedeme. Když jsem ji poprosil, zda by nám mohlo zkopírovat adresu tak její úsměv zmizel. Očividně na tohle školená nebyla. Zadal jsem do navigace adresu poctivě pořízenou fotoaparátem a hurá do centra Bratislavy. Řeknu vám, že ta cesta mě stala zbytek sil, co mě po opakovaném výstupu zbyl.
Cestu do našeho hotelu si už pamatuji jen velmi mlhavě. Pac tam jsme si jen v rychlosti sbalili věci a hurá domů. Abychom ráno mohli zajít k naší zubařce. Mimochodem 5 tisíc v prdeli za nevyužité ubytování. Pak dalších vyhozených 800 Kč za rentgen a konstatování, že je to fakt zlomený. Doma jsem ulehal do postele přesně v 23.34.
Nevíte, někdo proč se dovolené říká dovolená? Já si teda neodpočnul ani trochu.
5165x
Komentáře
Nebyly přidány žádné komentáře.