Příběh vypráví zničený, unavený otec, který přišel o veškeré ideály, ale stále je zatvrzelým romantikem. Už je to dva dny od nehody mého milovaného syna, který přišel o své dva přední zcela zdravé zuby. Dráha polovina se mnou stále nemluví. Neřekla to přímo, ale je jasné že mi to dává plně za vinu.
K obědu místo obvyklého řízku byla bramborová kaše se špenátem a bylo mě doporučeno spát v dětském pokojíku. Teda nikdo mi nic neřekl, ale pochopil jsem to v momentě, kdy jsem tam našel svou peřinu a pyžamo - na zemi. Neuklidnil jsem ji ani tím, že jsem předčítal případy z internetu, kde je spousta případů, kdy si malé děti vyrazily zuby.
Abych do naší rodiny konečně vdechl trochu nového vzduchu, možná i trochu kvůli výčitkům k synovi, jsem se rozhodl kompenzovat ztrátu formou výletu do Prahy do království železnic. Jeli jsme autem. Ač řízení bytostně nenávidím. Auto jsem nechal na kraji Prahy v Bachově ulici a dál jsme pokračovali metrem. Cesta a vůbec celý výlet by dopadl docela dobře, kdyby můj syn, kterému již bylo očividně lépe, nezačal lidem vyprávět, co se mu stalo. Že byl na hradě s tátou, který ho nehlídal a spadl na skálu. Bylo to opravdu jinak, ale v ten moment mě bylo jasné, ze jakákoliv obhajoba je naprosto zbytečná.
Po odstranění předních zubů samozřejmě šišlal, rty měl stále fialové, bradu odřenou, a když k tomu případ svůj popis úrazu stal jsem se terčem nenávistných pohledu, co jsem to za nezodpovědného otce. Poposunul jsem kšiltovku do obličeje a dělal zbytek dne nenápadného.
5064x
Komentáře
Nebyly přidány žádné komentáře.