Moje skoro poklidné ráno - 4.8.2015

Dnešní ráno začalo jako každé jiné. Probudil jsem se v 5:30. Dal jsem si rozcvičku a šel se nasnídat. Můj milovaný syn se konečně vyloupl z postele. Já už rok nespím v ložnici, ale v jeho dětském pokoji.

Syn Dominik se prý bojí podivných zvuků a bubáků. Několik dní jsem se na něj zlobil, že žádní bubáci neexistují, ale poté co mě vyhodila z ložnice i drahá polovina, že moc chrápu, tak jsem si před spaním v obýváku vybral raději dětský pokoj. Syn se takticky nastěhoval do ložnice a vystěhoval mé poličky, kam dosáhl a nacpal tam své osobní věci. Sakra kde dítě vzalo osobní věci? Při bližším obhledání jsem zjistil, že tam má kufřík s dřevěnými kostičkami, růžového koníka, kterého sebral své mladší tetě Terce.

Abych se vrátil k těm bubákům… v sobotu když jsem se do postele dostal až o půlnoci, jsem pochopil, co myslí. Přesně za 30 minut mě vzbudilo bum bum tuc tuc.... heee, pi.. vo.. tuc tuc... a takhle to pokračovalo až do 4 ráno. Usnul jsem totálně vysílen až v 5 ráno. Ještě než jsem upadl do bezvědomí, tak jsem stále slyšel tuc tuc... V šest ráno budíček. Můj milovaný synek vstává a dožaduje se snídaně. Ta se skládá z mléčné kaše, jdu si lehnout... “tatííí a co křupinkýýý”... vstávám a jdu mu nasypat křupinky. Znovu ulehám, pomalu usínám v tom slyším: “už jsem vykakanej”. K tomuto upozornění jsem  již už ostražitej.

Můj syn se při nedávném ignorování, si zadek utřel sám a já jsem pak musel čistit a znovu vymalovat zdi od záchodu až po obyvák. Nepočítám zaschlé hovínka na televizním ovladači. Znovu ulehám, ale již dopředu vím, že už se nevyspím. Partnerka odešla do práce a já na zádech cítím kolena svého syna, jak si ze mě dělá trampolínu. A takové mám já ráno.