První rande

Tak jako má každý jiný typ partnera, tak si každý představuje jinak své první rande.

Romantická večeře, procházka nebo snad turnaj ve stolním fotbale. Záleží na člověku co je mu příjemné a na čem s tím druhým domluví, ale přípravy vypadají vcelku stejně v jakémkoliv případě.

Pro dívky to většinou znamenají hodiny před zrcadlem strávené malováním, česáním a oblékáním. Snažíme se udělat nejlepší dojem a kluka zaujmout. A jak jsem pochopila své kamarády, první rande zase pro kluky znamená stres spojený s trapasy.

Tak proč se lidé vystavují takovému traumatu? Jde jen o to, že je to zaběhlá společenská konvence? Každý jsme jich zažili nespočet, takže jistě víte, o čem mluvím. Žaludeční vředy už od rána, návaly horka, propocené oblečení a přemítání průběhu budoucí schůzky. Stojí nám to za to? I přes všechny útrapy se na to snad těšíme? A jak by takové rande mělo vypadat?

Lidé si odjakživa idealizují celý svůj život. Vystuduji dobrou školu, najdu si manžela/manželku a budeme mít šťastnou rodinu s dostatkem v podstatě všeho. Nechci, abyste měli ze mě pocit, že jsem cynik. Mám ráda randění a i já stále věřím, že se mi něco takového přihodí, ale v tom případě bychom měli začít bez her a předstírání. Je přece nesmyslné, aby se dívky strojily nepřiměřeně dlouho u zrcadel a později nebyly samy sebou. Kluci by zase neměli chtít přehnaně udělat dojem a poslouchat rady od kamarádů typu „Dívej se ji do očí a dělej, že ji posloucháš a zajímá tě to“ nebo „Dělej se vzácným a zavolej ji až po třech dnech“. To opravdu nefunguje, to je stará věc.

Člověk je rád, když ten druhý projeví zájem a poznáme, že se mu opravdu líbíme. A jestliže náhodou dá ta slečna nebo hoch pouze na první dojem, stojíte o něj opravdu? Není hezčí potkat toho druhého nepřipravená/ý a ve svém přirozeném prostředí? Přece chceme být od začátku upřímní.

První rande by mělo znamenat zjištění, jak se s tím druhým cítíte. Jestli si máte co říct a jestli vám ten dotyčný je příjemný. Na prvním rande není nic dramatického. Akorát z výše uvedených důvodů je zcela jasně nesmyslné jít poprvé do kina nebo na koncert. Neuslyšíte se a hned uvidíte, jak ten druhý tancuje. V mém případě by po prvním rande s tancováním žádné další nenásledovalo.