Proč si chlapci před dívkami pořád na něco hrají

Chlapci milují hry, a proto se také říká, že muži jsou jako děti. Rádi si hrají s námi, ale bohužel i před námi na to, co nejsou a nikdy nebyli. Nastavují tak dívčí říši identitu, která jim nepatří a ve valné většině bývá naprosto celá vymyšlená. Je to strategie? Dejme tomu. Ale co je hlavní důvod, proč na nás tohle aplikují? Je to prosté.

Takových smyšlených životních příběhů, které se nikdy nestaly, jsem si už po pár zkušenostech vyslechla tolik, že si chlapce, kteří si pořád na něco hrají, dovoluji rozdělit do třech skupin, a to následovně:

Hrdinové – život mě naučil spousta věcem, všechno je jednoduché, stačí jen chtít, já toho získal a dokázal už vážně hodně. Mí kámoši o mně říkají, že jsem jednička, já to nerad přiznávám. Je Vám to povědomé? Je sporné, jestli nám tohle tvrdí jen kvůli tomu, aby si mohli hrát dál, ale s už jen námi anebo to myslí dobře a vymýšlí si jenom proto, že jsme pro ně příliš vysoký cíl a oni na nás jinak nemají.

Ubožáčci – moje maminka umřela, když mi bylo 5 let, otec propadl alkoholu a nedokázal se o nás starat, tak jsem musel začít pracovat já sám, ve škole mě šikanovali a ubližovali mi, nikdy jsem neměl kamarády. Nejčastější způsob, který chlapci používají. Snaží se tak zaútočit na náš soucit, aby nám jich bylo líto a za každou cenu jim chtěli ukázat, jak je svět krásný. Ale s naši pomocí, samozřejmě.

Miláčkové – nikdy jsem žádnou holku nepodvedl, nikdy bych ji nijak nezranil, naopak s nimi soucítím a nesnáším to, jak se k nim kluci chovají. Nejsem jako oni, ale úplně jiný. S holkama si rozumím víc.  Tihle se nám naopak snaží namluvit, že právě oni jsou ti praví a správní a naprosto chápou nás i naše obavy. Jsou něco jako dívky v mužském těle a naši věční ochranitelé, kteří budou vždy při nás a na naší straně.

Samozřejmě, milé dámy – a možná i panové, kteří možná momentálně proklínáte moji existenci - , vás nutně musím upozornit, že se skutečně najdou i výjimky, ač je to opravdu málokdy, které si na hrdiny, miláčky a ubožáčky nehrají, ale shodou okolnosti, koly osudu či klapotem božích mlýnů se jimi opravdu stali.

Nám dívkám tedy nezbývá nic jiného, než se na vlastní oči a uši přesvědčit, co je pravda a co ne či co je skutečnost anebo pouhá šaráda.