Emancipace dívek ve vztahu

Emancipované dívky či ženy nemusí nutně vědět, co chtějí, ale zato moc dobře vědí, co za žádnou cenu nechtějí. Odmítají být domácími puťkami v zástěře a s vařečkou v ruce. Radši po hlavě skáčou do všech překážek. Tvrdě a nemilosrdně jdou za svými cíly. A ve valné většině případů odmítají pomoc muže a mají pocit, že k tomu, aby dosáhly toho, po čem touží, ho nepotřebují.

Taková dívka bývá pro chlapce velmi přitažlivá už jen svou nedobytnosti. Zakázané ovoce chutná nejlépe, a to je, o to víc láká k tomu, jej utrhnout. Jenže co pak? Může být vztah idylický?

Slečny takového ražení mají v milostném životě poměrně problém, alespoň co se partnera týče, neboť se sexuální stránkou nemá emancipace tolik společného, tedy až na to, že se hlavně jedná o dominy, které ,,jsou rády nahoře“. Jejich vztahy bohužel často nejsou příliš dlouhé, jelikož jsou nerady spoutávány a ovlivňovány, středem jejich světa nebývá většinou jen muž a po nějakém čase nastává chvíle, kdy je třeba jej opustit. Anebo to bývá právě jejich partner, co je pro rozchod, protože mužská ješitnost odmítá dominanci žen jinde než v posteli. Ač se to někdy nezdá a výjimka se vloudí, muž touží být oporou a ochráncem ženské křehkosti. Jenže emancipovaná princezna nepotřebuje rytíře, co ji vysvobodí. Ona se totiž zachrání sama. A to se žádnému klukovi ani muži nelíbí, poněvadž takovou dívku nepochopí a už vůbec nestrpí, když přestává být alfa samcem. 

Třebaže jsou emancipované dámy velmi úspěšné a cílevědomé, což jim přináší ovoce převážně v jejich kariérní sféře, kterou za žádnou cenu nezanedbávají, není to bohužel to, co je uspokojí vždy a dosyta. Každá žena potřebuje lásku a láska muže se s emancipací hodně špatně snáší. Anebo vůbec? Vždyť jde o dvě naprosté rozličnosti, které se samy sobě odmítají, byť i trošičku, přizpůsobit. Ulovit jakéhokoliv kluka svým šarmem je hra. Udržet si ho už znamená láska. Emancipace je proto štěstí ve hře, ale naopak neštěstí v lásce.