Není víra jako víra

   Někdy, když mám čas, bývá to ale opravdu zřídka, protože náš pidi človíček dá opravdu zabrat, si vezmu knihu s mou oblíbenou tématikou a čtu… Nejraději  mám knihy faktu, které se týkají náboženství jež dodnes uznává pro mne nepochopitelné zákony, jimiž se lidé vyznávající určitou víru řídí.

   Co si pamatuji naposledy, tak jsem četla knihu Upálená za živa… přečetla jsem jí jedním dechem, nešlo totiž přestat. Protože mne tyto lidské osudy pohltí a zároveň naplní takovým zvláštním pocitem radosti, že já mohu žít v kultuře, kde ženy nejsou  méně než dobytek. Kniha je provázena náboženstvím, které ženám zakazuje snad vše, na co si vzpomeneme. Jde o muslimy…
  
   Pro mne víra, kterou nedokážu a asi ani nechci pochopit. Celá kniha vypráví o mladé dívce, která pocházela z velmi početné rodiny, jestli si ještě pamatuji, tak měla jen jednoho bratra. Zbytek dětí tvořili dívky. Bohužel byly tak trochu navíc, zbytečné, na obtíž. Jednu její sestru zabili, byla ošklivá a nikdo ji nechtěl. Nemohla se tedy vdát a bránila mladším sestrám ve sňatku. U nich to totiž funguje tak, že se dívky v rodině vdávají od nejstarší po nejmladší…
   Hlavní hrdinka se dostala do situace, kdy se o ni ucházel chlapec od sousedství. Tajně se scházeli, tlačil na ni a ona povolila. Měli spolu poměr. Vykašlal se na ni. Odjel pracovat mimo vesnici a již se neukazoval ani doma. Otěhotněla, nosila volné oblečení, aby to nešlo poznat. Ale bohužel, něco takového se snad ani utajit nedá. Rodina se domluvila s bratrancem, který ji polil benzínem a zapálil. Měla štěstí, skončila v nemocnici, v příšerných podmínkách, námi nepředstavitelných…

   Buďme tedy rádi, že náš systém je jaký je, ale je tu čisto, dostaneme jídlo, máme toalety, koupelny a školený personál. Objevila ji tam dáma, která jí zachránila život. Hrdinka, jak ji budu nazývat porodila syna. Naštěstí byl zdravý. Abych se vrátila k záchraně života, tak ona dáma ji i jejího syna dostala ze země pryč, do civilizace. Dnes má děti dvě, manžela, ale stále se stydí vycházet ven odhalená, jizvy ji pokrývají velkou část jejího těla. Jizvy na těle nejsou však tak strašné a bolestivé jako to, že se jí chtěla zbavit vlastní rodina a po zbytek života bude žít ve strachu, aby ji nenašli. Znamenalo by to pro ni totiž jistou smrt. Tato víra bohužel neodpouští a je schopna pro zájmy a úctu rodiny bohužel i zabít.

   To bylo o knize…V rodině máme muslima a také, neznám jej osobně, nemohu soudit, žije tisíce kilometrů, se švagrovou a dvěma syny, daleko. Ale mají se stěhovat do ČR, tak uvidíme. O tom možná jindy. Mám však také kamaráda ze Senegalu, i přestože je to muslim, nemohu říct slova. Je to úžasný člověk. Jí vepřové a pije pivo. Jednou mi povídal, že kdyby to věděl jeho otec, tak ho zabije. Balí ženský na jednu noc jako na běžícím páse, hold v tom umí chodit J a ještě v noci, nejpozději ráno je s úsměvem na tváři vyprovodil. Žili jsme spolu pod jednou střechou nějakou dobu v Praze a bylo to super. Poznala jsem také jinou mentalitu, kuchyni a styl života. Ale abych se vrátila k tématu. Svou víru nezapře. První on, potom žena, se kterou chodil. Byli jsme jako partička nakupovat i jeho novým objevem.

   Nakupoval opravdu statečně, plné tašky a byli jsme v šoku, když jí řekl, ať to vezme a jdeme. Tašky byly opravdu těžké, kočka vytřeštila oči a co on na to? Nelíbí se ti to, tak běž domů. Nechápu, jak to dělal, asi autorita nebo co, ale poslechla, vzala tašky a šli jsme.  Nemohli jsme jí pomoct, měli jsme zákaz a míchat se do cizích vztahů se nám nechtělo. Já bych se osobně sebrala a šla raději domů, než dělala ze sebe otroka. A tak to u nich bohužel chodí.

   Žena je v podstatě takový osel, který musí poslechnout na slovo, oddřít vše a sklopit uši a hřbet, když se do ní mlátí, když udělá náhodou něco, co není dle představ a nálady pána. Ale jinak co se týče přátelství, tak na něj byl vždy spoleh. Uměl výborně tančit, to snad mají černoši v krvi, skvěle vařil, hold šéfkuchaře nezapřel, byl vynikající bavič, jeho bílý zářivý úsměv byl všude a na toaletě měl místo papíru PET láhev s vodou… Hold není víra jako víra a buďte rády, že žijete ve společnosti, která Vás nekomanduje, nezakazuje, nepřikazuje a hlavně nezabíjí pro Vaše chyby…

Vaše Agnes